V přírodě se vyskytuje jako tmavý, jemnozrnný až celistvý agregát, který je po staletí ceněn pro své abrazivní (brusné) vlastnosti.
Složení: Přírodní "mix" pro broušení
Smirek neznamená pouze zobecněný význam pro brusný papír, ale zejména metamorfovanou horninu, ze které se získávají brusná zrna pro brusné nástroje. Smirek není čistý minerál, ale směs několika složek. Jeho výjimečnou tvrdost mu propůjčuje především korund.
- Korund (Al2O3): Hlavní složka. Na Mohsově stupnici tvrdosti má hodnotu 9 (hned po diamantu).
- Magnetit (Fe3O4) nebo Hematit: Tyto oxidy železa dodávají hornině její typickou tmavě šedou až černou barvu a vysokou hmotnost.
- Další příměsi: Často obsahuje spinel, rutil nebo křemenné nečistoty.
Jak vzniká?
Smirek vzniká procesem zvaným kontaktní metamorfóza. Nejčastěji se tak děje, když horké magma pronikne do ložisek bohatých na hliník (například bauxitů nebo jílovitých vápenců). Vysoký tlak a teplota způsobí, že se původní minerály překrystalizují na extrémně tvrdý korund smíchaný s oxidy železa.
Kde se těží?
Historicky nejvýznamnější naleziště se nacházela v Řecku (ostrov Naxos) a v Turecku. Právě z Naxu se smirek vyvážel do celého světa už od antiky. V České republice se významná ložiska smirku prakticky nevyskytují.
Proč ho dnes v průmyslu vytlačuje syntetika?
I když je přírodní smirek skvělý, má jednu nevýhodu: nestejnorodost.
- Syntetický korund: V laboratořích vyrobený oxid hlinitý má předvídatelné vlastnosti a čistotu.
- Karbid křemíku: Je ještě tvrdší a ostřejší než přírodní smirek.
Dnes se tedy termín "smirek" v běžné řeči používá spíše jako synonymum pro jakékoli brusivo, i když ten skutečný, skalní, už v brusných papírech najdete málokdy (používá se spíše ve speciálních protiskluzových dlažbách nebo při tryskání).